Is It Too Late To Post This?

I always knew I have to write the last post to my American journey, the only thing was whether it should be in English, or not. So here I am trying to put this together, hoping it will make a sense, even though some may not be able to understand.
I have no idea where to start. This has been such an amazing experience to me, I never thought I would ever be able to have a relationship with complete strangers. I am talking about my host family. They have always been so loving and nurturing to me as my czech family. Even though I am not saying it out loud often enough I love them with all my heart and believe me when I tell you I miss them every-single-day! If only I could hit the rewind button and live the year once again.
If you are reading this and you have a chance do do something like I did, I am asking you WHAT ARE YOU WAITING FOR?! This experience will teach you something no one can, you will get mature and realize how important to you some things and people you love are.
It has been few months since I got back and belive me going back was harder than leaving for me. In some way you know the place, but when you get there it is not the way you remeber it. One of my problems when I got back was a public transportation, I got lost the first time and I still do get lost (after 3 months). It is also hard to get back to ste studying mode. I am glad I can spend one more year at my highschool, honestly I love that place, and enjoy my second and last year as a highschool senior.
I am looking forward to visit Kansas again and spend some more time with my family again, I can not wait to see them!

Malé zážitky #8 a návštěva zoo

S tátou a kamarádkou na extrémních motokárách. Samozřejmě jsem vyhrála!

S tátou jsme letěli fandit Carinne a jejímu softballovému týmu. V letadle nám nefungovala klimatizace, bylo to peklo přes 35 stupňů Celsia.

Poslední vyjížďka na koních..

...a první střílení v USA! Nic jsem netrefila..

Rozloučení s Annou, obě jsme si poplakaly. Odjela na letní tábor a vrací se až po mém odletu.

Návštěva zoo o berlích. Den předem jsem si zvrtla kotník, ale zoo byla moc lákavá.

Den #2, Universal Studios

Vzhledem k tomu, že jsem tento příspěvek už jednou napsala a bohužel se to neuložilo, je pozdě a jsem unavená a naštvaná, tak tu esej znova přepisovat nebudu. Omluvte prosím jen krátký úvod, zbytek bude u fotek, jako popisek.

Bradavický Express a Prasinky a vůbec celá Harry Potter část byla nejzajímavější! Později jsme se i svezli tímto vláčkem do druhé části Universal Studios.

Olivandrův obchod s kouzelnými hůlkami je velice oblíbené místo v celém Universal Studios. Fronta na hůlky se táhla až do dálky.

Uvnitř Bradacického zámku je bobová dráha spojená s promítáním scén s Harrym. Rozhodně to stojí za zkoušku!

Jiná část Island of Adventures (což je jeden ze dvou parků v Universal Studios) je tématicky zaměřena na Dr. Seuss. Nikdy předtím jsem o tom neslyšela, ale bylo to celé moc roztomilé, infantilní a hlavně pro malé děti..

Jedena z vodních jízd! Myslela jsem, že budu trošku mokrá, bohužel jsem byla kompletně posáknutá skrz na skrz..

S Annou po první jízdě vodní dráhy.

V pozadí můžete vidět atrakci Hulk, která byla bohužel mimo provoz, ale i tak jsme vyzkoušeli jiné šílené dráhy!

V komiksové části jsem raději vynechala Spiderman jízdu (simulace pohybu, ne opravdová bobová dráha..), už tak mi bylo nevolno z toho horka-36 stupňů Celsia!

Táta pro mě vyhrál prasátko Oinka! Nejspíš Oinka odsoudím na porážku našimi hafany...

Nevím zda-li zítra budu psát další příspěvek, jelikož máme na plánu opět Universal Studios, tak snad budu mít něco nového.

Malé zážitky #7

Plavání s Fhai a nové plavky!

Každoročně se ve Wichitě pořádá takzvaný River Fest. Akce trvá asi týden a  ke shlédnutí zde můžete vidět nejrůznější kapely a zpěváky. My jsme se vypravili na Elle King a poslední den na ohňostroj.

Mamka mě vzala ke své kamarádce, která nás naučila péct pravý americký jablečný koláč! 

Myslím, že se mi můj koláč povedl!

Strávila jsem den se svými prarodiči z tátovi strany. Pěkní jsme spolu jablečný štrůdl, který zmizel ani jsem nemrkla a to jsem měla jen jeden kousek... Děda mě vzal rybařit a byla bych to vydržela déle nebýt 38C!! I tak se mi podařilo chytit malou rybu!

Ovšem děda bravurně hned po 5 minutách chytil rybu mnohem větší než já!

Návštěva a rozloučení s parodiči z mamčiny strany v hlavním městě Kansasu, Topeka. Šla jsem s prarodiči na večeři a s babičkou ještě na zmrzlinu, mezitím co mamka hrála tenisový zápas

Softballová tragédie

Hned na začátek chci uvést na pravou míru, že mé rozhodnutí přidat se k softballovému týmu bylo jedno z nejhorších rozhodnutích, které jsem tady ve Spojených Státech udělala, a které vedlo k nepříjemné zkušenosti se softballovým kolektivem. Rozhodla jsem se mou zkušenost s Vámi sdílet, jelikož i špatná zkušenost je důležitá a bohužel byla součástí mého pobytu. Konečně mohu tento článek napsat, aniž by mi pulsovala má vzteklá žíla na čele, jelikož mě to štve, protože já jsem se opravdu snažila.
Na začátku každé sportovní sezóny jsou takzvané try outs. Zkoušky, které Vás obsadí do týmu nebo Vás naopak vyloučí. Já jsem vzhledem k tomu, že jsem softball nehrála od svých 13 let, byla hrdá na svůj výkon, když jsem zjistila, že jsem to úplně nezapomněla, a také že ještě umím použít softballovou rukavici. Doufala jsem, že budu ve stejném týmu, jako má sestra Carinne, jelikož byla jediná osoba, kterou jsem znala. Měli jsme dva týmy: JV (Junior Varsity)-ten horší tým a Varsity-ten lepší. K mému údivu jsem byla zařazena do toho lepšího týmu. Byla jsem pozitivní poznat nové lidi a nadšená si opět zahrát. Bohužel už první týden mi došlo, že tato skupina dívek je velice uzavřená a pokud s nimi neděláte jejich nevyspělé hloupé tanečky a kravinky, které ponižují ostatní, nevezmou Vás do party.
Aby toho nebylo málo, tak jsem poznala jednu slečnu a zároveň hráčku (o tři roky mladší), která ke mě byla vysloveně hnusná jen tak pro nic za nic. Je pravda, že nebyla hnusná jen ke mě, ale já jsem rozhodně byla její nejoblíbenější terč.
Kromě šikany ze strany této mladé dívky to celé završil náš hlavní trenér, který se zajímal jen o výhru a nic jiného. Celkově jsem si zahrála dvakrát s Varsity týmem (jednou jsem se dostala k odpalování a jednou jsem běžela místo nadhazovačky, po té co odpálila) a dvakrát s JV a to jen proto, že jsem trenérovi naštvaná po dalším výstupu té dané slečny vůči mě řekla, že jeho tým stojí za velké kulové, jelikož jsme skupina individuálních jedinců a ne tým, který drží pospolu. (Možná jsem to řekla trošku drsněji, ale jen možná, haha...) Zkrátka mě už nebavilo být ten odpadlík, tak jsem se ozvala. Později jsem zjistila, že mi to nic platného nebylo, i když se mě trenér snažil několikrát ujistit, že s tím něco udělá. Jeho řešení pro můj odpadlický problém překvapilo všechny. Překvapivě se náš tým poprvé v historii školy dostal do státního (stát Kansas, na USA) kola, kam jsem se bohužel nedostala já. Trenér mi oznámil, že mě nenapsal do rozpisu státního kola a zbytku týmu řekl, že jsem více nechtěla být v týmu, jak jsem se později dozvěděla od ostatních hráček. Byla jsem naštvaná, že po tom co jsem si protrpěla, potom co jsem to nevzdala, a že jsem si kolikrát říkala, jestli mi to opravdu stojí za to, jsem jednoduše nebyla napsaná na kusu papíru, který rozhodoval o tom, jestli budu součástí něčeho historicky nového pro naši školu. Ta jediná pozitivní stránka byla, že už se nadále nebudu muset držet, abych té slečně něco nazpátek neřekla pokaždé, když je nepříjemná.

Poprvé v poli (první meta).

Před úplně prvním tréninkem, ještě nic netušící a vysmátá...

Maturitní ceremoniál & Graduation

Je zvykem, že nejstarší ročník studentů na Americké střední škole, takzvaní senioři, končí svůj poslední ročník o pár dní dříve než zbytek školy. I závěrečné zkoušky jsme proto měli skoro o týden dříve a se školou jsme byli hotovi 18. května. Na rozloučenou a také kvůli oficiálnímu potvrzení o ukončení studia jsme měli maturitní ceremoniál. Je to událost pro celou rodinu, ale i přátele. Skládá se z nekonečných dojemných proslovů, individuálních vystoupení, a předávání maturitních diplomů. Pro mne to byl velký mezník a připomínka blížící se cesty zpět do ČR.

Mamka mi uspořádala brunch (kombinaci pozdní snídaně a brzkého oběda). Přišla celá rodina a dokonce i Elina maminka a bratři.

Skoro celá parta pohromadě, protože je nemožné pořídit fotku se všemi...

Byla to velká akce!

Boty jsem co nejdříve sundala.. 

První den v Disney World, Orlando, Florida

Ti co už v Disney byli vědí, že Disney se dělí na různé parky. V jediném parku může strávit celý den. My jsme náš první den strávili v parku Epcot. Má hostitelská rodina navštívila Disney World již před pár lety, ale Epcot byl nový pro nás všechny. Očekávali jsme bobové dráhy a divoké zážitky, bohužel Epcot je spíše pro mladší děti. I tak jsme si první den užili. 

Epcot je park zaměřený spíše na simulace pohybu a cestování. Je zde oblast kde v krátkém okruhu můžete procestovat nejslavnější země světa. Každé zemi je věnovaný malý úsek, kde jsou vybudované domy ve stylu dané země a i restaurace. Dozvěděla jsem se, že musíte pocházet z dané země, aby Vám bylo dovoleno zde pracovat, což opravdu činí tuto oblast autentickou. Pro malé děti tu mají atrakci sbírat razítka z každé země, tudíž jsme se se sestrami rozhodly, že je všechny posbíráme. Jen občas na nás kolemjdoucí divně koukali, když viděli frontu dětí ve věku 0-10 a mezi nimi mě...

Ve většině případů nám bylo řečeno, že se na atrakcích nesmí fotit. Tam kde nám nic neřekli, jsem zjistila, že ty fotky nestojí za nic... Ve většině případů byly atrakce ve tmě a se světelnými triky, tudíž na fotkách není nic videt, ale věřím, že ty které to opravdu zajímá si atrakce buď vyzkoušejí na vlastní kůži, nebo si  vygooglí fotky na internetu.

Atrakce, které stojí za to si na ně vystát frontu:

Spaceship Earth 

!!! Soarin' !!!

The Seas with Nemo & Friends (...žádné vzrůšo, ale roztomilé...)

Rozhodně nedoporučuji atrakci "Mission: Space" pro ty kteří nemají rádi simulace, málem jsem se pozvracela.

Symbol parku Epcot a zároveň náše první jízda-Spaceship Earth.

Perfektně upravené keře do tvarů nejrůznějších Disney postaviček.

Zopakovala jsem si zážitek z mého dětství, který si jen matně pamatuji. I sestra Carinne si vybrala perlorodku, už jen vymyslet co s perlou, možná shodné sesterské přívěsky?

Ty nejkrásnější princezny z Epkotu!

Chtěla jsem fotku s Norským skřetem, nakonec jsem fotila já sestry, haha..